Jak jsem jel na Slovenský pohár do Trnavy

Reportáž nejen ze závodu

Předpovědi počasí na páteční noc a ráno nevěštily nic dobrého. Protože i do Trnavy je to celkem dálka, rozhodl jsem se vyjet již v podvečer závodů s tím, že občas zastavím a pospím si někde na pumpě. Nechtěl jsem řešit SK dálniční známku, takže jsem jel přes Brno a Hodonín a jedna cesta se tak natáhla na dobrých 310km. Ale vzhledem k hrozbě náledí to byla dobrá volba. Už před Olomoucí jsem viděl první hromadnou havárii a občasné auto v příkopě nechybělo ani později. Času jsem měl dost a tak nebylo kam spěchat, lepší, než vstávat ve tři a hlídat čas, abych byl v Trnavě Modravě na sedm.

Tamní organizátoři staví dráhu od páté hodiny ranní, ale to jsem již spal před halou na místě a nenechal se rušit. Přeci jen jsem pár hodin spánku dohromady měl, takže v půl sedmé hurá do haly, no hlavně se trošku zahřát.

Kategorie 2WD je na Slovensku obnovená s tím, že zde dohromady startují nejen pancary 1/10, ale také placky 1/12 a objevují se i formule. Poprvé jsem tu viděl Xray formuli, když spodní plato bylo uzpůsobeno na kastli tak, že zkrátka doznalo nového tvaru ořezáním. Nevěděl jsem, jak si můj pancar s karosérii Porsche Dauer poradí s hbitými dvanactinami. Poprvé jsem zde jel motor Corally Pro Red s 7,5T závity a neuvěřitelně silnými magnety a hlavním úkolem bylo hlídání teploty, protože se podezřele rád zahříval. Najít vhodné nastavení elektroniky a převodů bylo pochopitelně důležité. Na start se nakonec postavilo v mé kategorii celkem 14 jezdců včetně osmi dvanáctin.

V kategorii 4WD se jezdilo zvlášť modified a stock. Zatímco modified bylo doménou kvalitních slovenských pilotů jako je Tomáš Lipták, Juraj Hudy, Adam Janovič či David Nemček, stocky patřili opravdu začínajícím jezdcům a to mi bylo sympatické.

Závodní dráha byla postavena na koberci zhruba 16x30 metrů stejné kvality a typu, jako jsme zvyklí ze závodů v České republice. Trať však byla poměrně technická a nepříliš široká. Přesto se na ni jezdilo velmi příjemně a osobně jsem nenarazil ani na problém při předjíždění. Osvědčila se mi opět měkká mechová kola, která však bylo potřeba téměř po každé jízdě kontrolovat a přilepovat odlepující se mech. Přeci jen přetížení v rychlých zatáčkách bylo obrovské. A je třeba říct, že jsem podvozek vůbec nešetřil a snažil se dosáhnout co možná nejlepších nájezdů. Díky dokonale fungujícímu podvozku Corally 10SL se mi podařilo kvalifikaci i závod zcela ovládnout. Nezaváhal jsem a vyhrál všech sedm jízd, do kterých jsem mohl nastoupit, takže pro jezdce ten nejlepší pocit. Navíc jsem po očku koukal na nejrychlejší kola modified vozů, ale na mou "koralku" k mé radosti opět nedosáhly. Převaha byla patrná zejména v kvalifikaci, kdy jsem zajel kolo za 10,666 zatímco se z ostatních jezdců pod hranici 11 sekund dostal jen v jednom kole výborný 4WD jezdec Tomáš Lipták časem 10,986, který svou kvalifikaci rovněž vyhrál.

Ve finále jsem se snažil udržet dobře rozjeté tempo, což se mi také podařilo v podobě nájezdů 27 kol ve všech třech jízdách. Navíc jsem si v posledním finále vyzkoušel jinou karoserii a přesto, že jsem si pocitově myslel, že jsem se zlepšil, v podstatě byly výsledné časy na kolo i celou rozjížďku prakticky stejné. Pro zajímavost se jednalo nejprve o karosérii Dauer Porsche 962 (Chevron models) a Porsche 962 (Blade Racing), tedy žádné "lopaty", ale "měřítkové kastle". Velmi pěkně se za mými zády odehrával souboj mezi Marianem Dočkalem a Dušanem Dvořáčkem, kterým občas slibně sekundoval i vítěz prvního závodu Matej Follrich. Zajímavou premiéru tu měl také podvozek Top Racing Rebel, tedy pancar 1/10 v rukou zkušeného mladíka Kamila Klimy. Zpočátku podvozek trpěl "dětskými" nemocemi v podobě ztracených šroubků, ale zejména v poslední jízdě, kdy Kamil ovládl finále B, se již zdálo vše v pořádku. Přesto na mně tento podvozek zapůsobil více jako krásná záležitost na poličku, než maximálně funkční speciál, ale to byl jen můj subjektuvní první dojem.

Napínavé byly i souboje o vítězství v 4WD modified. Bylo zajímavé sledovat, jak Juraj Hudy útočí na mladého Tomáše Liptáka, ale měl dost smůly a dvě jizdy nedokončil, takže se propadl na šesté místo. Tomáše tak nikdo nedokázal zastavit a zvítězil ve všech třech jízdách a celkově tak triumfoval před dvakrát druhým Adamem Janovičem a Davidem Nemčekem.

Závody v Trnavě mají svou tradici a organizace závodů je na solidní úrovni, vše probíhá bez problémů a bez zbytečné nervozity a všem, kteří to nemají příliš daleko, tyto závody vřele doporučuji. Jen je možná trošku škoda, že se na Slovensku vzmáhá kategorie 1/12, když jde vlastně o totéž, co nabízí kategorie pancarů 1/10, kde navíc netřeba řešit investici do nového regulátoru pro jednočlánkové baterie, stejně jako baterie samotné..

Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Reportáže  (Všechny články rubriky)